Článek na idnes.cz

Obchod otevřela Eva Brabcová loni v prosinci a pojmenovala ho Štrůdl do krabice. Většina zákazníků si totiž domácí moučníky z listového těsta s sebou odnáší domů. Na novou službu si lidé zvykají, a zájem pomalu roste.

Opustila jste manažerský post a vydala jste se cestou drobného podnikání. Proč?
Pracovala jsem dlouhá léta jako manažerka distribuce a marketingu v několika vydavatelstvích. Předposlední bylo majitelem zrušeno a přišla jsem o práci.Takže následoval úřad práce. Po nějaké době jsem práci našla, ale hned od začátku jsem měla divný pocit. Vyvrcholilo to loni na podzim, kdy jsem se v zaměstnání setkala se šikanou. Vybrala si mě nadřízená a nedala mi pokoj, chtěla se mě zbavit. Bylo to hrozné. A to byla také poslední kapka. Řekla jsem si: A dost. Postavím se na vlastní nohy a budu sama sobě šéfovou.

A napadlo vás péct štrůdly.
Vždycky mě bavilo péct a vařit. Štrůdl jsem dělala často. A vždy, když ho ochutnali přátelé, tak si ho moc pochvalovali. Tak mě napadlo, že zkusím péct i pro cizí. Člověk se nesmí bát vyzkoušet něco nového. Ale je také pravda, že potřebujeme podporu, a tu jsme měla naštěstí u dcery a u přítele.

Takže jste začala hledat nebytový prostor.
Ano. Před pár lety jsem se přestěhovala z Prahy do Jablonné nad Vltavou. Benešov jsem znala jako blízké větší město, kde je velká kumulace lidí. Navíc se mi už nechtělo dojíždět do Prahy. Jednoho dne jsem si tak město prošla a našla tenhle malý krámek. Je v majetku města, tak jsem podala žádost o pronájem, přidala jsem podnikatelský záměr a vyhověli mi. A nájem mám hodně slušný.

Upravila jste si to tu pěkně, ale je to stísněné.
Máte pravdu, že jsem trochu podcenila tu velikost. Původně jsem chtěla mít kavárnu s pár stolky, kde si lidé dají ke kávě domácí štrůdl. Tady mám jen dvě židle a malý stolek, ale maminky s dětmi sem chodí i babičky si často dají kávičku a strůdl.

Pečete záviny, buchty, koláče, bábovky...
A ještě různé pirohy a zeláky z kynutého těsta se slaninou a zelím. Recept mám od maminky. A nabídku jsem rozšířila i o domácí chléb, frgály a sirupy. Ty nejsou ovšem z mojí dílny, ale od dalších regionálních výrobců tady z okolí, kteří zatím nemají svůj obchod a využívají ten můj za určitou marži.

Jaké byly začátky?
Těsně před tím než jsem otevřela, to nebylo úplně jednoduché. Měla jsem spoustu povinných plateb, které jsem ovšem z pravidelného příjmu snadno splácela. Jenže najednou nic, nikde žádné peníze. Padla na mě deprese, ale musela jsem ji překonat. Den otevření obchodu se blížil. První měsíce byly co se týká prodeje celkem slušné, tak jsem zase začala sice málo, ale přesto, vydělávat.

A jak je to teď?
Přála bych si mít stálou klientelu v podobě podniků, do kterých bych pravidelně dodávala své výrobky. Ale zatím spolupracuji jen s několika málo restauracemi. Peču také svačiny do zdejší školy, ale není toho moc. Jen příchozí zákazníci z ulice mě bohužel neuživí. Věřím ale, že by mi teď v reklamě mohlo pomoci ocenění Regionální potravina kraje blanických rytířů, které jsem nedávno získala.

Kolik štrůdlů denně upečete?
Každý den je úplně jiný, ale jsou to desítky. Nejoblíbenější je klasika jablkový a pak pudingový. Dobře se prodávají také tvarohový s meruňkami, višňový i kokosový. A muži zase rádi ochutnají slaný štrůdl se slaninou a zelím nebo šunkou a špenátem. Kousek do ruku stojí 18 až 20 korun, půlka 45 korun a celá nohavice 90 korun.

A kdy je děláte – v noci?
Doma nepeču, všechno dělám v obchodě. Jezdím na šestou, připravím si všechny ingredience, napeču pár kusů, v půl deváté otvírám. A pak průběžně jak záviny docházejí, tak přes den dopékám další.

Není to nebezpečné – pracovat v tak voňavém krámu plném dobrot?
Jak jsem připravovala nabídku, tak jsem zkoušela různé náplně a hojně ochutnávala. Pěkně jsem se spravila, takže teď jsem si dala zákaz a držím dietu.

Jaké máte plány do budoucna?
Uvažuji i o tom, že bych otevřela pobočku v Praze. Možná by tam byl větší odbyt. Ale to jsou zatím jen plány.

Zdroj idnes.cz